Den cesty 2015, aneb cesta mezi třemi spolužáky

26. října 2015 v 1:10 | Ing. Lubomír Nový |  Pochody
Někdy už v červnu 2015, když byla spuštěná registrace na podzimní den cesty, jsem se přihlásil a pak na to zapomněl, takže mě v září moje registrace příjemně překvapila.

Den cesty chodím z důvodu "prostoje". V létě chodím, Týnišťské šlápoty (zde uvažuju už o vynechání), a kdyby letos časově nekolidoval Pochod Casanovy s Mšenskou padesátkou, šel bych oboje. Casanova byl na konci srpna v sobotu, Mšenská padesátka v neděli, to se dá dát dohromady těžko a Kokořínsko mám fakt rád, takže to vyhrálo. Beskydskou sedmičku už chodit nemusím (šel bych jí znova, ale až to tam bude volnější) takže jako trénink před listopadovým Loučením beru právě Den cesty.

Letošní DC měl název 52 rybníků, já jsem si to soukromě pojmenoval Cestou mezi 3 spolužákama (3 spolužáci z VŠCHT, se kterejma jsem bydlel na koleji, bydleli ve Veselí, Jindřichově Hradci a Jihlavě).

Na pochod se pozvolna připravuju týden předem. Na pochodech se mi líbí, jak někdo občas pije z trubičky přes rameno, v batohu má Camell back. Mě spíš zaujala Smart Tube, trubička vedoucí přes redukci do PETky. Tak jsem si jí konečně začátkem týdne pořídil. Postupně připravuju batoh.

Vlak z Roudnice mi v pátek 23. října 2015 jede ve 12:50. Od 12 hodin detailně dobaluju. A ouha, mě se rozbil zips u batohu, jedna ženglička už nezabírá. No nic budu to muset vyřešit, že po pochodu nějak ten batoh opravím. Ještě nevím jak, budu to muset vymyslet. Uvažuju hlavně o vynechání nespolehlivejch zipů.

Navíc jsem zjistil, že boty Columbia na pochod jsem nechal v garáži v autě. Takže na vlak musím jít přes garáž.

Cesta ubíhá standardně. GPS se ne a ne chytnout, až když jsem jí na chodbičce vystrčil z okna, zabrala.

Ve Veselí mě už očekává bývalý spolužák Ing. Bohouš Slípka, jdeme na pokec a pivo do nádražní restaurace. Pokec je příjemný, takže mám co dělat si odskočit se zaregistrovat a pak se ještě vrátit dojíst právě objednanou večeři, zapékané těstoviny. Zaplatit už stíhám jen tak tak. V hale už nikdo není, právě bylo odstartováno. Docela mě zaujala zvláštní dvojka pochodníků, otec s asi 12-letým synem. Zajímalo by mě, kam tihle došli …

Bohouš před tím zjistil, že po Veselí máme společnou cestu, takže asi 2 km jde s námi. Možná by bylo hezký, kdyby jeho 2 km společnou cestu k novému veselskýmu mostu přes řeku pořadatelé započítali do výsledků …

Už se stmívá … cesta vede polma, mokrou trávou, pravděpodobně v osadě Hamr (v restauraci u Koloušků) si dávám další pivo. Cesta vede přes Metel, Karštějn, Dolní Vydýmač, tam byla první kontrola a brzo po tom můj pád přes kořen.

Vůně blízkých rybníků a chaloupky okolo v noci u mě budí pozitivní emoce při vzpomínkách na letní rodinné dovolené pod stanem u jihočeských rybníků. Jezdili jsme hlavně na Dvořiště u Lomnice nad Lužnicí.

Z Velký Holný, přes Holenský Dvůr do Svaté Barbory, pak polní asfaltkou do Děbolína. Před Děbolínem mě zaujala na vršku v poli hezká děbolínská rozhledna.

Není pravda, jak si v reportážích z jara stěžují tehdejší účastníci, že je pochod moc po rovině. Není, je to přes drobný vršky. A tak mě napadá, že by nebylo špatný se z tý děbolínský rozhledny rozhlídnout, myslím si, že z ní může bejt daleko vidět. Ale je zavřená Po tmě jsem jí nefotil, ta fotka by nebyla hezká.

Hned za Děbolínem byla další kontrola (podle itineráře u božích muk, ty jsem nějak neviděl).

Abych nebyl unavenej kombinuju cestou chroupání praženejch kávovejch zrn s lipem.

Pak cyklostezkou do Jindřichova Hradce. První, co docela zaujme, je zajímavý vzhled jindřichohradeckého hradu. Škoda, že je tma, byla by to hezká fotka.

Jindřichův Hradec žije svým nočním životem. My docela budíme veselí u alkoholem už mírně zmožený mládeže. Obzvlášť v Panský ulici mezi dvěma náměstíma. Tam jsem si dal půlnoční pizzu, naproti v Kozlovně pivo a po chvíli jdu dál. Škoda, že jsem nemoh dát půlnoční pivo s dalším spolužákem Ing. Jirkou Krtičkou. Ten holt není zrovna u rodičů v JH, asi je zrovna u nás v Roudnici, kam se odstěhoval za prací. Jirko, musím se potkat a na pivu v Roudnici srovnat zážitky!

V Hradci potkám Adama Černocha, kterýho jsem viděl na startu. Ještě by "od nás" měl jít tenhle pochod Honza Sedlák, toho jsem neviděl ani na startu.

Z Krtičkova Hradce pokračuju dál po žluté přes Městský les (další kontrola), to musí být docela zajímavý oddychový místo, do Rodvínova. Ač v jarních reportážích se píše o nedostatku pití v oblasti Jindřichův Hradec - Třešť, tady v Rodvínově mě příjemně překvapuje hospoda, nahluchlý hospodský mi říká, že jsem tu noc už pátý pochodník, co se tu stavil na pivo.

Z Rodvínova pokračuju přes Matějovce ke Stříbrnýmu rybníku. Tady pro mě nastala nekritičtější část poćhodu, že jsem měl hodinu chuť pochod vzdát. Žlutá turistická cesta od Matějovce vede jakousi buší, močálištěm, zarostlým lesem a přesná trajektorie cesty se za tmy hledá dost mizerně. Takže člověk hlídá stopu v GPS, snaží se na ztracenou, špatně značenou, žlutou trefovat, co to dá. Musí se prolízat mezi usychajícíma nízkejma stromama, roštím. Když se pak za buší vyleze na polňačce (je pravda, že mi tu pomáhala přítomnost i dalších pochodníků) oddychne si. Dál pak špatně značená žlutá (no špatně značená … ono by se dalo jít i podle vyšlapání, jenže a) na zemi je čerstvý listí, b) cesta je plná úlomků a rozježděnosti po lesnických "škůdcích", takže hledat vyšlapání cesty tady prostě nejde) pokračuje "Na Kopec".

Takže o kus dál, v lese "Na Kopci" zjišťuju, že se mi v tý buši otevřelo horní poutko držící hůlku, hůlka visela jen z dolního úchytu a z trojdílné hůlky jsem horní díl s úchytem ztratil. Já ty hůlky tenhle pochod moc nepoužíval. Mám zjištěno, že pokud mě moc nohy nebolí a cesta vede po rovině, nebo do/z mírného kopce, tak mě chůze o hůlkách spíš zdržuje. Proto jsem hůlky tenhle pochod použil jen pří výstupu a sestupu na Špičák u Třešti. No, a tak mi chyběl kus hůlky. Já se na to můžu ….. Naštěstí mám na krku zaplou GPSku, sice nějak zlobí baterie, ale mojí trajektorii zaznamenává, takže si pouštím detailnější obraz (50 m) a jdu podle GPS stopy zpátky do buše. Abych se zpátky netáhnul s batohem (cca 10 kg), schoval jsem ho za blízkým širším stromem. S pomocí GPS jdu zpátky po svý trajektorii, opět se prodírám roštím, zasychajícíma jehličnanama, po cca 15 minutách jsem vršek holi našel! Sláva! No, tak zpátky "Na Kopec" Do pr…e! Kde je zase ten batoh! Proč jsem si GPSce neoznačil to místo a pak to nehledal jako kešku! V okolí žlutý cesty prohledávám okolí všech širších stromů. Nepomáhá ani to, že je na batohu kvůli autům pověšenej reflexní pásek, svítím skomírající čelovkou, co to dá … nic, nikde nic nevidím. Kapesní baterka, co jí používám večer cestou do Kopist, je právě v tom batohu! A náhradní baterky, náhradní čelovka taky. Kdyby alespoň šel zrovna kolem nějakej pochodník, požádal bych ho, aby mi zavolal na mobil, co je na batohu připevněnej … nikdo nikde, jsem sám v lese! Po dalších cca 10 minutách jsem batoh našel o kus dál od cesty. Jak říkám, ta žlutá je nad Matějovcem značená fakt blbě!

Vzdávám se právě naděje, že bych pochod skončil v Polný (120 km). Ta anabáze s hůlkama a batohem mě stála cca 45 minut času a energie. No nic, až na rozbitej zips na batohu, je zas vše OK, tak jdu dál … mezitím jsem vyměnil baterky mezi baterkou a čelovkou, vidím líp (všechny baterky jsem tejden před pochodem nabíjel, nechápu proč tahle várka v čelovce vydržela tak málo. Ostatně ani větší tužkovky v GPSce, taky právě v uplynulým týdnu dobíjený, moc nevydržely, když jsem pak v Třešti měnil došlý baterky za "čerstvý" u obou náhradních párů se mi hned ukázalo, že jsou málo nabitý, skoro vybitý, přesto si fakt pamatuju, že jsem je nabíjel. Přesto i tyhle "vybitý" baterky fungovaly v GPSce dalších cca 6 hodin … no dobrý).

Na cestě přes "Kopec" mně zkratkou předbíhá banda asi 7 pochodníků. To brzo, když už jsem ten batoh našel! Předbíhám je až tak u rybníka Holub, kde je další papírová kontrola. Zelená "zkratka" kolem rybníka je zase nějak blbě značená, bloudím, na pokračování po asfaltce jsem došel až v závěsu za znova mě předběhnuvšíma pochodníkama, co tu zelenou hledaj snáz. Kdybych to věděl, jdu rovnou na tu asfaltku.

Pak cesta až k Český Olešný probíhá docela dobře. Začíná mi ale bejt zima. V autobusový zastávce sedí někdo obalenej alufolií. Že by tu končili? Jsem unavenej, sednul bych si, zastávka je obsazená, cestou nikde žádná lavička, sedám si až na asfaltce z Český Olešný a po dobu asi 10 minut si odfrkuju sedící opřenej o strom. Svojí alufolii jsem v batohu nenašel.

Když se mi trochu ulevilo, jdu dál. Napřed asfaltkou, pak cesta uhýbá do polí. Kdyby vyšlapanjech, houby! Jde se po okrajích polí a různě, cestičku nevidím … navíc je příšerná mlha a děsná zima. Nabaluju se další košilí, druhou mikinu jsem si vzal na sebe, už když mi začínalo bejt zima v Jindřichovu Hradci. Na rukou jen cyklistický rukavice. Čepici mám jen kšiltovku. Ruce do kapes, přes kšiltovku kapuci od mikiny, jakž takž mi zima přestává bejt, no a podle GPSky jdu do Bořetína. Bez GPSky bych tu cestu nedal. Pak asfaltkou do Zahrádek. Cestou mě předbíhá nějakej pochodník.

V Zahrádkách si dávám snídani a jdu dál divnou modrou cestou do Domašína. Z polňačky u Zahrádek totiž modrá odbočuje do lesa a tam divně neviditelně kličkuje. Prostě se má nějak trefit na polní asfaltku, přes pole do Domašína. Já se v tom lese ztrácím, opět nevidím nic moc vyšlapanýho, takže pomocí GPS vylézám kopcovitej les a končím v oranici. Na GPSce vidím tu asafaltku, takže oranicí se na ní dostávám. Svítá …

Z Domašína pak do kopce, do Horního Pole a pak k místu "U křížku". Nechce se mi věřit, kudy ta modrá turistická cesta vede! Vede půli JZD, přímo vedle kravína! To by u nás na severu asi JZĎáci nedopustili, aby jim areálem vedla turistická cesta.

Od "křížku" za traktorem pokračuju dolů po asfaltce, pozoruju ostrý ranní sluníčko, jak svítí přes pole, na nichž leží peřiny mlhy a to sluníčko se od tý mlhy parádně odráží, ta mlha taky svítí … vyfotil bych to, ale proti slunci neumím dělat pěkný fotky. Škoda.

V Horním Bolíkově si sedám na lavičku a kontroluju GPSku. Do háje! Pitomý ostrý slunce! Já jsem v tom ostrým slunci neviděl, že cesta od "křížku" vede jinudy a do týhle vsi jsem slez zbytečně! Naštěstí z ní vede ta zelená turistická cesta, na kterou se moje GPS trajektorie má napojit. Tak po ní. Zelená vede kolem dalšího kravína, tam na mě zezadu začíná útočit starej jezevčík. Naštěstí ho okřik jeho majitel, nebo by jsme si to asi rozdali …

Nadávám si, že jsem od "křížku" slez dolů. Zelená vede polem napříč nahoru do kopce. Cestou mne ještě předjíždí blbec ve smrdícím tereňáku. Alespoň je odtud vidět nádherný panorama. Už jsem na kopci. Nechápu, kde se napojuje žlutá, po který jsem měl asi po vrstevnici přijít na tu zelenou. Fakt ty turistický cesty vedou nenápadně polma …

Slízám a kolem osady Světlá stoupám kolem vrchu Javořice ke Studánce Páně. (Zatímco píšu reportáž, koukám, že zajímavou fotku Světlý a vysílače na Javořici, co jsem fotil 2x, ve foťáku nemám, divný).

U Studánky Páně je kontrola a dle instrukcí si doplňuju vodu do PETky. Divný. Když jsem chodil bez "Smart tube" měl jsem vodu vypitou hned. Takhle, když pomocí trubičky jsem jen usrkoval, mě překvapuje, že jsem upil jen 1/3 flašky, tzn. jen cca 600 ml.

Od Studánky Páně stoupám na vrch Javořice. U studánky jsem předběhnul několik pochodníků. Z vrchu vede dolů z kopce asfaltka. Konečně si můžu zkusit i běh. Jenomže v půli kopce mě zaujme nádherný jezírko s lavičkou a fotkou Ježíše. To si musím vyfotit!

Sbíhám až do údolíčka a pak do mírnýho kopečka k odbočce na Míchovu skálu. Na cestě ke skále potkávám protijdoucícho slováka, říká, že rozhled je tam nádhernej. Já jsem unavenej, jsem rád, že se vyškrábu ke bříze s kontrolou, pohodlnej, bezpečnej, výlez až na skálu nevidím, škoda.

Mrzí mě, že jsme se vyhli Velkýmu pařezitýmu rybníku, kde jsem byl v dětství minimálně 2x na letní dovolený. Škoda, rád bych si na tu dovolenou tam zavzpomínal.

Cesta vede dál kolem Malýho pařezitýho rybníka pod hrad Rotštejn. Pod Rotštejnem na mě už jde dost spánková krize. Opírám se o strom, na něž svítí slunce a na chvíli usínám. Pak slyším dřevaře, jak se baví, jak "támhle snad je nějaká mrtvola".

Když jsem si odfrknul, škrábu se na Rotštejn. Tam si dávám bramboračku s houbama a jihlavský pivo Ježek. Jihlaváci promiňte, ale to pivo je nějaký kyselejší …v místní hospůdce je už odpočívající slovenský pochodník a baví se s barmankou. Docela mě pobavilo, když řek, že pochod Den cesty jdou i 30 - letý. Mě je o 50 % víc.

Z Rotštejna pak klesám po modré do Třeště. Závěr cesty do Třeště je zajímavý. Cesta vede opět oranicí, pak rozmoklou bahnitou cestou a na konec dokonce mezi kopřivama … V Třešti, před 14 hodinou odpoledne, přemýšlím kam jít na jedno pivo. Nikde nic. Nakonec to vyhrává taková tmavá herna u náměstí. Tam zjišťuju, že pokud mám dát i Jihlavu, mám celý 4 hodiny co dělat.

Z Třešti je výstup na Špičák. Cestou řeším už zmíněný špatně nabitý baterie, spěchám vzhůru na skálu. Cesta tam jakž takž jde. Ze Špičáku jsem špatně odbočil, GPSka mě včas vrátila. Dál pokračuju do Popic. Cesta ze Špičáku se díky řídkýmu značení a čerstvý pokrývce listím opět hůř hledá, musím se opět fest držet GPSky.

V Popicích mírně špatně uhnu, jdu jinudy. Pak les dolů. O les musí pečovat nepřítel turistů. Jednak je modrá cesta dvakrát přerušená plotem lesní školky a jak už píšu jinde, v reportáži z Říček v Orlických horách, jen vola může napadnout na turistickou cestu navýst špičatý kamení. Chodidla, co ušly přes 90 km, na tom blbým kamení strašně trpí!. Naštěstí kamenivo po cca půl kilometru končí.

Cesta kolem rybníků Okrouhlík je zajímavá. Konečně jsem u rozcestníku pochopil, jak je to s rozdílnou kilometráží do Jihlavy. Po modré to je o 4 km dál, my ale jdeme dál po zelené.

Lesem cesta byla hezká, ne tak kolem Pístovských mokřadů. Přiléhavý název! Cesta je samý bláto, najít suchej pruh v tom příšerným baheništi je dost těžký. No a pak do Jihlavy vede cesta po kočičích hlavách. V nohou téměř stovku, chodidla na kočičích hlavách bolí.

Za místem Větrník (nevím proč se tam tomu tak říká, nic zajímavýho v okolí není), vidím z polí přicházet dvě svátečně oblečený rodinky se psem nesoucím létající talíř a nasedají do auta. Zajímalo by mě, co v těch polích dělali. Kočičí hlavy končí až na kraji Jihlavy. Kolem sídliště dojít ke kontrole Znojemský most a pak ještě se dobelhat ke stanovenýmu cíli, do Okružní ulice. Docela jihlaváky lituju. Napůl … Z náměstí se kolem hradu musí slízt hůř viditelnou cestou k řece, najit most, pak opět do kopce, přes les k sídlišti a pak dolů do Okružní. No samozřejmě, že bloudím. Prostě napůl. Napůl Čechy, napůl Morava, město na dvou vrchách rozpůlený řekou v údolí. A maj kyselý pivo. …

Když už jsem v Okružní, hledám cestu na nádraží. GPSka mi to ukazuje. Nic lehkýho, opět mi překáží řeka. Musím jí opět přelýzt a pak najít Havlíčkovou ulici a po ní skoro až k nádraží … mám chuť na pivo. Třetí spolužák, Ing. Roman Schoula, by mi asi poradil, jenže zrovna asi dlí v Praze, kde pracuje v laboratoři ministerstva.

Na nádraží mě překvapuje cestovný. Když jsem si hledal na netu zpáteční spojení z konce cest, všimnul jsem si ceny kolem 150 Kč. Já platil přes 230 Kč. Asi jsem měl zrovna na netu jen spoj do Prahy … asi.

Unavenej, s vizáží bezdomovce, nastupuju do vlaku do Havlíčkova Brodu. Ve vlaku sedí pohřešovanej Honza Sedlák, ten zapíchnul pochod v Třešti. Cesta vlakem je docela unavující. S Honzou se bavíme, on jako voják dost povídá o vojenských akcích, já, jak pomalu usínám, mu občas zmateně odpovídám mimo mísu. Jedenapůlhodinovej přestup v Praze je dlouhej. Sedíme na hlaváku na nepohodlných kovových lavičkách, Honza se začíná navážet do českejch ikon. Bojím se, aby se do nás nepustili okolní přisluchovači, Snad by nás Honza ubránil. V posledním rychlíku do Roudnice dost usínám, bojím se, abych nepřejel.

S bolavejma nohama se vyškrábat přes park do kopce 1,5 km domů. Doma koupel, ohřát si polívku a do postele.

V 11 hodin mě budí mamina, abych šel na oběd. Protože se přes noc změnil čas, je včerejších 12 hodin. Najíst a zpátky do postele, probouzím se v 15 hodin, mobil čeká, až mu povolím aktualizovat čas, je na něm včerejších 16 hodin. Protože pořád nemůžu chodit, dávám na Facebook fotky z pochodu a začínám v leže psát reportáž …

Mám právě za sebou svojí devátou stovku. Měl jsem spočítáno, že dokážu dojít do Polný, za Jihlavou. Nedokázal. Bloudění (ofiko jsem ušel 102 km, podle GPS ale 114) a spánková krize mi to nedovolily. Občas jsem si připadal jak Švejk, putující do Tábora. Já šel do Jihlavy z táborskýho okresu … díky za cestu, byla únavná, ale bavila mě. Za rok snad nashle …
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jeffer Jeffer | Web | 26. října 2015 v 17:15 | Reagovat

Na Roštejně som sa s barmankou bavil, ale hovoril som jej, že sú to ľudia od 18 (bez doprovodu) kľudne tak do 50 a možno aj starší. Tak v tom stave asi prepočutie…

2 Jeffer Jeffer | Web | 26. října 2015 v 17:19 | Reagovat

Ešte mi napadá: zas tak zlé to so značením nebolo (aspoň po Třešť). Jediné trochu horšie miesto bolo okolo rybníka Holub. Inde pohoda. A úsek Zahrádky–Domašín sa mal ísť po tej asfaltke (len uprostred medzi dedinami asi 20 metrov chýba), nie po modrej.

3 Lubomír Nový Lubomír Nový | 26. října 2015 v 20:37 | Reagovat

[1]: No, já slyšel jen o těch 30 - letejch ... a fakt mě to potěšilo ... z půlky mám "sjetý pátý gumy".

4 Lubomír Nový Lubomír Nový | 26. října 2015 v 20:46 | Reagovat

[2]: To žlutý močáliště před Holubem byl fakt otřes. Ve dne by se to možná dalo ... v noci fakt děsný. No tam jsem si to užil. S Holubem souhlasím, tam to ale bylo chvilkový. Zahrádky Domaším, tam mě vedla GPSka, nahraná ze serveru. No ... asi takhle ... ono to značení až na tu žlutou a Holuba až tak strašný nebylo, ta řídkost značení šla nahradit vyšlapanou cestičkou. Jenže zrovna právě bylo čerstvě spadaný listí, tzn. vyšlapání zrovna zřetelně vidět nebylo. A nad tím žlutým močálištěm byla pro změnu cesta rozježděná. Fakt jsem se musel držet GPS. A co polní cesty? Např. za Olešnou? Za mlhy? Ala vbýsledek je takovej, že jsem to dal, ale bez GPS bych fakt v mnoha místech za mlhy v listí od značky ke značce nevidět, problém ... GPSka pomohla hledat rychlejc.

5 Jeffer Jeffer | Web | 26. října 2015 v 20:59 | Reagovat

[4]: Hej, všade v ťažkej pohode, pred Holubem som bol privesený na dvojicu s GPS, takže tam pomohli so žltou tesne pred ním aj s nejakým ostrým ohybom zelenej. Inak dostatočne silná čelovka (Lucifer) rieši väčšinu problémov s hľadaním značky a ani na lúkach pri Olešné nesklamala – proste som išiel popri lese a značku našiel. Nikde som na hroznú hmlu nenarazil (okolo Olešné som bol asi 3:30 ráno). Naviac silnejšie svetlo mi nadránom pomáha proti zaspávaniu. :)

6 Lubomír Nový Lubomír Nový | 26. října 2015 v 21:19 | Reagovat

[5]: No, já, jak píšu, jsem měl se světlem problém. V tom žlutým močálišti jsem fakt byl nešťastnej. A to jsem tam musel 2x ...  Ale chyba je fakt v tý viditelnosti. Ono bych to našel i bez GPS, ale dalo by to fušku ... a trvalo by to mnohem dýl ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama