Všude dobře, doma nejlíp? 1. díl

26. listopadu 2014 v 17:09 | Ing. Lubomír Nový |  Pochody
Loni jsem dal svý první dvě stovky. Krakonošovu a Loučení. O novoroční výstup na Říp jsem se rozhodnul, že letos dám tři … chyba čtyři.

Mezi ty plánovaný jsem samozřejmě zahrnul Loučení s turistickým rokem, to proto, že se to jde "u nás". Že mi to letos půjde skoro pod balkonem, jsem nepočítal. O Mšenskou padesátku mě Olaf navnadil přibližným popisem, že se to jde místama, který mám rád … přes "naše" hory.

Jak se spustila registrace, hned jsem se přihlásil. Hned … jak mě předběhlo během chvilky 10 lidí netuším …stih jsem startovní číslo 11.

Když se postupně začal objevovat popis, začínalo mi být jasné, co to bude za útrapy. Do toho začalo začátkem týdne pršet. Takže jsem se "těšil" na pověstnou cestu kolem Vysokého Ostrého, z Borče na Sutom a další cesty, co déšť "milují".

Ale jde se to "doma", kdyby něco, vzdát to můžu vždycky.

V pátek před 21. hodinou dorážím na místo registrace. Poznávám "staré" známé, rozděluju věci, co si beru sebou a co nechám v cíli. Spolu s Lubošem Hyvnarem vyrážíme na start pod Setuzou. Stejně nechápu, proč odtud. Kdyby se startlo z "cíle", měli by jsme o 1 km víc a o kus i převýšení … stejně jsem to šli … tak proč to zapírat?

Ve 22 hodin startujeme … Jdeme na Olšinky. Pár lidí cestou zabloudí, takže jsem tam odčipovanej poměrně brzy … A pak stoupáme na Vysoký Ostrý. Na konci Olšinek je špatný značení, takže i já trochu zabloudím … a pak vzhůru … cesta začíná klouzat. Protože čekám bláto, mám sebou v batohu navíc kalhoty do deště, že si je v Kojeticích oblíknu … to už je zbytečný. Blátem se škrábeme až na Vysoký Ostrý. Tam je kontrola. Odtud pak klouzačkou dolů. Ještě, že nemám větší frňák! Uklouznul jsem a nosem se zachytil až o strom …au … no nekecám, fakt!

Blátivá "naučná" kamenitá, kluzká, cesta vede až nad Brnou. Proč naučná? Nauka o blátě? Tu cestu jinou než bahenní nepamatuju. Já radši přidávám, ať to už mám za sebou … metu si to i asfaltkou dolů do Brný. Několik lidí předbíhám. Dole na kontrole slyším, jak mě Olaf, Petr a Egon drbou, že jsem nějak brzo na kontrole, že ještě nejsem unavenej …

Stoupání Průčelskou roklí už ale bolí. Do stehen dostávám křeč. Už mě téměř všichni předbíhají … Nahoře zjišťuju, že mě bolí i ruce z hůlek. Z Němčí do Čeřeniště a pak Rytiinou soutěskou dolů do Sebuzína. V půli kopce předbíhám úpící hvězdu Týnišťských šlápot, Andy Novákovou. Vydává divný skřeky …

Ze Sebuzína opět do kopce. Po zelený na Varhošť. Dochází mi síly. Sníst jabko, napít … no tak mě předhíhaj a co, ať si to užijou …

Na Varhošti je zima. Cesta tam je kluzká, najít sušší, nejílovatou, část je problém. Označit si kontrolu na rozhledně a jít se na čipkontrolu do altánku najíst. Do altánku? Tady není, Řehánek svítí dole na parkovišti. O kus dál Honza Sedlák rozehřejvá ruskej čajovar (nebo jak se tomu za socialismu říkalo … už se mi to vykouřilo …) Najíst, doplnit trochu energii … Přichází Andy a říká, že vzdává, že je to náročnější jak Týnišťský šlápoty. Hm … vedro není … jinak Olafovin je tu fakt spousta … ale já se Týnišťský stovky fakt bojím, mě tam spolehlivě oddělá noční šedesátka. Nechápu.

Přes Varhošť zpátky až na Krkavčí skálu …cestou z Varhoště na jílu uklouznu a už jedu po zadku po jílový skluzavce… no "paráda"! Ten kdo značil Krkavčí skálu, musel mít problémy. Na dálku svítí všude rozsypaný reflexní proužky …

Dolů pod Tlučeň a pak na Kostelní sedlo. Cestou opět blátíčko. Dál pak po modrý. Když Petr dělal GPS-trasu na cykloserveru, naznačil jinou cestu, mimo modrou, polem. No, to bych vypadal!

Cestou předbíhám nějakou holku. Ta mě pak předbíhá při "stoupání" na Plešivec. Do uvozovek to dávám proto, že přelízání vyvrácených, pokácených stromů, polomů, roštím … nepovažuju za turistickou cestu. To Vás nenapadlo, to nalinkovat obcházkou? Děs!

Z Plešivce kamenitou cestou do Kamýka. Tam si dávám snídani. V cestě je pak "díra" Malíč. Někdy budu muset jít po modré z "díry" na Kamýk. Z Kamýka jsem tu modrou nepochopil, v sadu ztratil cestu a do "díry" šel roštím, podle GPS …

Z Malíče asfaltkou do Michalovic, odtud vystoupat na Radobýl. Bláto nezklamalo. Na Radobýlu označit kontrolu a pak dolů do Žalhostic a … domů!

2 km od kruháku Lovosice/Litoměřice/Terezín/D8 bydlím. Podle GPS by cesta přes kruhák byla zachůzka, vezmu to zkratkou od Mlíkojed polníma cestama. Jezeďáci fakt nezklamali. Co mohli, rozryli, všude bláto a oraniště… Proč já vůl z Mlíkojed nešel polní asfaltkou? Sice vede na druhej konec Kopist, ale bylo by to snazší, jak tohleto …

V cca půl jedenáctý jsem doma. Kalhoty mi špiní podlahu. Jezeďácký neštěstí je horší, jak od lesnickejch škůdců. Po škodách od lesnickejch škůdců (co ničej turistický cesty traktorama) bordel časem z oblečení opadá, jezeďácký neštěstí je trvalý …

Osprchovat se, najíst, napít, cca hodinu se vyspat, namazat a zpátky směr Lovosice. Vzbudila mě totiž SMS od klientů, kde jsem, že mě ještě nevidí na kontrole … Do Lukavce po kolejích, z Lukavce po vršku protipovodňovýho valu (to ještě nikoho nenapadlo z toho udělat turistickou zkratku? Ideální).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama